In the Days of Knights & Kings

Když tě hra přivítá černou obrazovkou a blikajícím promptem, víš, že nejde o žádný AAA titul. In the Days of Knights & Kings je textová adventura ze zlatého věku, kdy se grafika zaměňovala za představivost a zadavatel úkolů byl počítač, ne nějaký cinematic cutscene. Vydaná v roce 1989 pro DOS, je to typický produkt doby, kdy se herní průmysl ještě netvářil jako filmový.

Hraje se v mědieval-fantasy světě plném hradů, rytířů a kouzel — nebo alespoň jejich textových verzí. Jsi někdo (detaily se často ztrácí v minimalističém příběhu), která se pohybuje po mapě a řeší úkoly. Méně je známo o konkrétní zápletce; takovéto hry si dovolovaly nechat hráče v nejistotě a nechat ho experimentovat. Cíl? Pokud existuje, musíš ho teprve vykopat.

Ovládání znamená psaní příkazů — klasický anglický styl se slovesem a předmětem. Hra reaguje na to, co napíšeš, a buď tě posune dál, nebo ti nejasně oznámí, že něco nedokáže. Hraní je zejména čekání: čekání na odpověď, čekání na orientaci, čekání na pocit, že víš, co dělat. Není to ani zábava v moderním slova smyslu, ani hra, která by ti brala ruku a vodila tě. Je to konverzace mezi tebou a počítačem, který tě často nechápá.

V devatenáctých letech to bylo průkopnictvím — textové adventury byly špičkou interaktivního zábavního průmyslu. Dnes jsou především artefaktem. Zaujímají jen ty, kdo si chtějí vyzkoušet, jak se hrálo, než existovala myš a animace. In the Days of Knights & Kings není příliš slavná hra, kterou by všichni znali — je to spíš kuriozita pro archivní průzkumníky starého internetu.

Pokud máš chuť na čisté textové hraní bez ozdob a bez rukovádění, můžeš si ji zahrát třeba v emuláru nebo online archivech. Neočekávej však nic víc, než co slibuje její název: kostrbaté řešení úkolů ve středověkém světě, kde jedinou grafikou je tvoje fantazie. V tom je její čar — a také její hranice.