Ein Kmo Bamba

Najednou ses ocitl v nějaké africké vesnici a nikdo ti neřekl, proč. Ein Kmo Bamba — soubor minihier, které se tváří, jako by je tvůrce jednoduše sesbíral z počítače souseda a zabalil do jednoho EXE. Je to podivný koktejl, který v devadesátkách sloužil jako výplň pro ty, co si nevěděli rady s vlastním časem.

Hra ti nabídne sérii malých her — něco na způsob sbírky minihier, kterou si buď pustíš pro legraci, nebo u ní krátíš čas s kámošem. Nejsou to vyloženě hry v klasickém smyslu, spíš pokusy o atmosféru. Hraje se to bez velkého vysvětlování. Prostě koukáš a zkoušíš, co se stane.

Mechanicky je to velmi jednoduché — klikneš sem, stiskneš tam, někam se podíváš. Grafika je v typické podobě raných Windows, barvičky jsou tady a tam, profesionalita chybí. Ovládání není problém, hra se nechce zdát složitá. Jenže právě ta jednoduchost ji dělá podivně frustrující — není tam spád, žádný tah na branku, jen tlačítko za tlačítkem.

Dnes na to koukáš a vidíš, co to bylo: domácí projekt, možná něčí školní práce, která se někde objevila na sharewarové stránce a všichni si ji stáhli z nudy. Zestárla špatně — ne proto, že by byla špatná, ale proto, že nikdy nebyla dobrá, jen podivná.

Zahrát si ji v prohlížeči? Spíš jako kuriozitu. Pro chvilku absurdity z devadesátek, kdy se dalo vytvořit cokoli a někdo to opravdu udělal. Není to zábava, je to archeologie nudy.