Early Games for Young Children

Byly mi tři roky a počítač se jmenoval Commodore. Tenhle kousek ale patří do světa skoro prastarých PC s MS-DOSem, kde se nahrával z diskety a čekal, až se ho někdo odváží spustit. Early Games for Young Children je přesně to, co slibuje — sada her a vzdělávacích aktivit pro malé děti z doby, kdy se počítač považoval za přístroj budoucnosti a ne každá rodina si mohla dovolit, aby na něj koukal její dvouletý potomek.

Jde o sbírku jednoduchých miniher zaměřených na základní poznávání — barvy, tvary, čísla, písmenka. Grafika? Jednobarevné či dvoubarevné pixelové postavičky a tvary. Zvuk? Systémové pípání, které zvládne chabou melodii a pár cvakavých efektů. Ambicí byla edukace, rozhodně ne styl.

S ovládáním je to jednoduché — šipky nebo čísla na klávesnici, případně myš, pokud ji počítač znal. Každá hra trvá chvilku a pak se cyklus opakuje. Není tady žádné skóre, žádná výzva, žádná dramatika. Dítě klikne na správný tvar, ozve se pípnutí a jde se dál. Logika je tak průhledná, že ji pochopí i tříletý drobek — a to byla zároveň cena za to, že starší děti se u toho nudily. Sedmiletý kluk měl po deseti minutách dost.

Nezůstala po tom herní legenda ani kritické ovace. Už v osmdesátých letech existovaly na Commodoru nebo Apple II stejně triviální věci, ale s lepším kabátem a veselejšími barvami. Tenhle kus byl spíš experiment — zkusit, jestli se počítač vůbec hodí pro předškoláky. Odpověď zněla jen částečně ano. Děti se učily, ale nudily se.

Dnes už to zábavné není. Není to ani tak špatné, jako spíš… prázdné. Paleontologický exemplář edukačního softwaru. Pokud chceš vědět, jak to začínalo, je to svědectví. Pokud si chceš zahrát něco zábavného, stačí ti kterýkoli jiný titul z té doby — třeba něco od Sierry nebo Lucasfilm Games. U těch se alespoň střílelo.