Computer Circus Maximus

Maximálně čtyři kilobajty paměti a už máš na obrazovce cirkus, který se točí jako pila. Computer Circus Maximus z roku 1984 je něco mezi simulátorem a arkádou — tři pásy, po kterých se koulejí bílé pásky symbolizující jezdce, a ty je musíš někam usměrovat tlačítky na klávesnici. Cíl? Zorganizovat chaos do nějaké představy, kterou hra má na mysli.

Jde to takhle: na obrazovce vidíš tři dráhy, kudy se něco valí, a tvůj úkol spočívá v tom, že tímhle něčím musíš hýbat tak, aby se to srazilo právě tam, kde má být. Hra ti dává milisekundy na rozhodnutí — to je všechno, co dostaneš. Klávesy reagují pružně, alespoň tedy v původní DOS verzi s CGA grafikou, kterou si pamatuji z počítačny na fakultě.

Co je zvláštní: tahle hra není o dělání jedné věci zase a zařídka tak, aby byla perfektní. Je o zvládání tří věcí najednou, bez toho, aby vám mozek vyplul z uší. Ani je na tom špatná grafika, na oko spíš archaická — tři pásy, čtyři barvy, jednoduchá física. Ale právě tím, že vám hra nedává ani sekundu na odpočinek, přímo před váma vyroste neskutečné napětí. Jsou to ty nejjednodušší možné pravidla, která tě ale přetáčejí jako v lihu.

Pamatuji si, že tahle hra se v té době označovala jako simulátor — termín, který znamenal všechno od závodů po Ms. Pac-Mana. Computer Circus Maximus je ve skutečnosti spíš reflexní arkáda, která tě chce podílit se na něčem složitějším, aniž by to vypadalo nějak fancy. Zestárla trochu svým grattováním, ale jen povrchově. Dnes byste řekli, že má "co-op arcade" duši.

Pokud máte chuť na legalizovanou paranoju a rádi si poměřujete reflexy proti něčemu, co se chová podle srozumitelných, leč nekompromisních pravidel, zkuste si ji v emulátoru. Nejde o grafiku ani příběh. Jde o to, jak pět minut můžou být jako těch sto roků v očekávání selhání.