Цей огляд ще не перекладено — показуємо оригінал (Čeština).
Kulaté puntíky padají shora, a ty se tváříš, že tě to zajímá. Color Buster je jednoduchá DOS-ová logická hra z raného devadesátého roku, která se stará o jednu věc — barvy. Skládat je, spojovat je, mazat je. Nic víc, nic míň.

Princip je známý z nejedné výmolné hry: barevné čtverce nebo kule padají dolů a ty máš čas je uspořádat tak, aby se setkaly se stejnými barvami vedle sebe. Spojí se, zmizí, padne to nahoru. Score roste. Score padá. Hra se zrychluje, než si řekneš "proč tohle vlastně hraju." Příkazy jsou přímočaré — šipky, Enter, snad ještě mezera. Žádný zbytečný ballast.
Co dělá hraní nepříjemným, je právě ta přímočarost. Hra nemá vůči tobě milost. Padají věci rychle, tvá mozková kapacita pro plánování v reálném čase není neomezená, a po pěti minutách vidíš, že jsi hlupák. Nejde o dovednost, jde spíš o to, jak dlouho vydržíš sledovat stejný vzorec znovu a znovu. Grafika je funk — prosté bitmap, barvy hrubé, bez polštů a okras. Zvuk (nebo spíš jeho absence) nechává prostor vlastním myšlenkám, což je někdy milost.

Color Buster je produkt doby, kdy stačilo málo. Nebyl to hit, který by změnil historii — takových her bylo v roce 1992 na DOS-u tisíce. Hra se ale svou jednoduchou elegancí přestala stárnout tak rychle, jako složitější tituly. Nemá co zpomalovat, co se porouchávat. Jenom barevné puntíky a čekat, až si uvědomíš, že jsi platonickou lásku ke grafikám z Let's Play Channel změnil na solitérní trénink pozornosti.

Dnes si ji zahraje ten, kdo chce okus z jednoduchých her, které nechtějí být nic víc. Není to zábava, která by tě chytla za srdce. Je to spíš tichá konverzace sám se sebou — nudná, ale někdy dost bezpečná na to, aby ses k ní vrátil. V prohlížeči nebo emulátoru ji spustíš, zahraješ si dvacet minut, a pak se vrátíš k něčemu, co tě baví víc.