Abmis the Lion

Lev si vezme to, co mu patří. Abmis the Lion je na první pohled nešetrný, když tě hned na začátku postaví před logickou hádanku bez jakéhokoliv nástrčku. Žádná úvodní cinematika, žádná instruktáž — jenom tmavá obrazovka a cit, že něco chybí.

Jde o adventuru z poloviny devadesátek, kdy se tyhle věci dělaly pro lidi, kteří věřili, že hra si nemusí dělat ruku a drží hráče za ručičku. Abmis je lev, který se ocitá v situaci, jejíž řešení závisí čistě na tvém logickém myšlení. Prostředí, zbraně, předměty — všechno má účel. Nic tam není jen tak pro estetiku.

Hraje se to tak, že se pohybuješ po obrazovce, sbíráš věci a řešíš, jak je v tu správnou chvíli a na správném místě použít. Nejde o to chodit a klikat bez přemýšlení. Hra tě nepomluví, když si vezmeš špatný předmět, nebude ti znovu říkat, co máš dělat. Buď to pochopíš, nebo si vzpomeneš na to, co jsi viděl, nebo to zkusíš znova. Takhle se to hrálo, když ještě nebyly návody na internetu.

Dnes, v éře walkthroughů a tutoriálů, působí Abmis téměř krutě. Schází mu srdečnost moderních logických her, které ti dají čas a prostor. Zároveň to není nějaký impozantní vizuální zážitek — grafika z poloviny devadesátek je skromná, bez nějakého osobitého stylu. Čím tě hra váže, je samotná logika a pocit, že to vyřešíš sám.

Dnes si ho zahraješ v prohlížeči, když tě lákají tiché, bez stresu psané logické hádanky. Není to renesanční hra, ale má charakter doby, kdy se od hráče čekalo, že bude sám myslet. Není to fajn obsidián, ale typický ostruž z devadesátek, který svým způsobem pracuje.