3-K Trivia

Tři znaky, tři kategorie, jedna otázka — a ty stojíš před obrazovkou, která čeká, až uhodneš správně. 3-K Trivia z roku 1984 je prostá věc, která se vůbec nebojí být nudná, pokud to není přesně to, co chceš.

Jde o kvízovou hru, kterou programátoři zřejmě psali nad svačinou. Počítač po tobě hází otázky z různých oborů — dějiny, věda, kultura, sport, popkultura. Ty vybíráš odpověď z několika možností a čekáš, jestli jsi to trefil. Prosté. Bez klikaček, bez animací, bez snahy bavit tě něčím navíc. Je to test vědomostí v nejholejším slova smyslu.

Mechanika je logická, ovládání přímočaré — stiskneš číslo a pokračuješ. Tempo není šílené, takže se nestresuješ. Problém nastává, když si uvědomíš, že otázky nejsou nijak rafinované a jejich obsah visí ve vzduchu. Jsou povrchní, někdy divně formulované. Po chvilce přestaneš cítit napětí a hraní se změní v monotónní klikání. Grafika? Bílý text na černém pozadí, kurzor blikající v pravidelném rytmu. Zvuk? Prakticky žádný.

V osmdesátých letech tohle byl způsob, jak si s kamarády poměřit vědomosti u počítače, kterých bylo tenkrát málo. Kvízovky zažily malou renesanci — lidé si mysleli, že trivia jsou vrchol zábavy. 3-K Trivia v tomhle kontextu není jedinečná, právě naopak. Je to jeden z bezpočtu programů, které se pokoušely přenést tu dost naivní myšlenku do počítače. Zestárla bezbolestně, protože byla nezajímavá už tehdy.

Dnes si ji zahraješ spíš ze zvídavosti, abys věděl, jak tyhle věci fungovaly, když nebyly ani grafické možnosti, ani připojení na síť. Svým způsobem jde o okno do doby, kdy byl počítač jen nástrojem na zobrazování textu. Pokud si užiješ tenhle minimalismus a máš rád klasické kvízy bez ozdob, můžeš ji spustit v prohlížeči. Ale pozor — nuda tě čeká jako starý známý.