Sorcerer's Bane

Когда игра начинается с того, что тебе нужно — nechť si lidi myslí, co chcou. Tady se bez úvodu vrhneš do světa, kde jsi nováčkem s holým mečem a tunou otázek. Sorcerer's Bane z roku 1992 je stará RPGčka na DOS, která se na tebe neusmívá a nedrží ti ruku. Připravuje se ti cesta plná monstrí a kouzel, a pokud nevíš, co dělám, není to chyba hry.

Jde o klasické fantasy RPG, kde ses procházíš tmavými dungeonem a hledáš příslušné věci — levely, zboží, zbraně. Svět není otevřený, spíš lineární s větvičkami. Setkáš se s čarodějem, jehož jméno je v názvu, potkáš řadu postav, z nichž některé jsou užitečné a jiné tě jen zdržují. Typicky pro dobu — dialog je jednoduchý, animace nonexistující, grafika vypadá jako by ji kreslil někdo, komu dala střelná střelná zbraň poprvé do ruky.

Hraje se to jako každé RPG osmdesátkách a devadesátkách — menu, klikání, čekání. Bojuješ v tahu, vidíš zvířítka a démony (nebo jejich ASCII reprezentaci), házíš kostkou a doufáš. Není to inteligentní, není to graficky parádní, ale je to fungující. Problém? Tempu se věřit nebudeš. Hra se táhne, jako by běžela na processoru, který si sám nevěří. A když ti zdraví padne na pět procent, zjistíš, že nejbližší hospoda je tři mapy vzad.

Pamatují si ji především nostalgici, kteří ji vůbec znají. Sorcerer's Bane nebyla fenomén jako Wizardry či Ultima, spíš tiché RPG, které si užilo pár fanoušků a pak zmizelo. Dnes je spíš kuriozita — důkaz, že před dvaceti lety si každý myslet, že stihne vydat RPG. Některé ty pokusy se povedli, tohle... bylo to pokušení."

Kdo by si ji měl zahrát? Historik retro her, sebemaso na RPG, člověk, co chce vidět, jak bídně složitá hra mohla být, když se vědělo málo o designu. V prohlížeči nebo přes emulátor si ji vzít můžeš — netrvá to dlouho a bolí to jen chvilku. Není to špatné, ale není to ani dobré. Je to jednoduše stará.