Foley's Floral Fantasia: A Fictional Folio

Květiny a humus. To je úplně všechno, co potřebuješ vědět o Foley's Floral Fantasia. Tahle hra z roku 1989 není nic, co by se dalo zmapovat v jedné větě — je to takový podivný kousek, kterému se těžko přiřkne žánr a ještě těžší je pochopit, proč vůbec vznikla.

Jde zhruba o simulátor květinářství, kde si zahraješ na zahradníka nebo floristy. Můžeš si vzít nějaké semínko, zasadit ho do půdy a čekat, jak roste. Na obrazovce máš grafiku, která vypadá, jako by ji kreslil někdo, kdo nikdy viděl květinu, jenom si ji přečetl v knize. Barvy jsou divoké, tvary abstraktní. PC Speaker vydává zvuky, které připomínají spíš selhání procesoru než hudbu.

Mechanicky jde o prostý systém — v podstatě klikáš, zadáváš příkazy přes textové menu, čekáš. Hra ti říká, co se stalo s tvou květinou. Roste. Umírá. Snažíš se ji zachránit zalévánkem nebo nějakou péčí. Zábava z toho vychází mizivá, protože tempo je pomalé a zpětná vazba minimální. Ani si nejsi jistý, jestli hraje něco, nebo jestli se tvůj počítač snaží ti něco říct a prostě to nevydá.

V kontextu devadesátkých let to byla kuriozita — počítač jako nástroj na experimentování s věcmi, které by byly v reálu nudné. Ale co se třeba Lemmings snažil dělat zábavně, tohle jen dělá. Zábavě bez lítosti záda.

Dnes je to spíš podivuhodnost. Archivní kousek, kterým si procházíš s vědomím, že ses právě potkal s něčím, co mělo ambici a nemělo pojmu. Zahrát si ji můžeš v emulátoru, ale jenom pokud tě zajímá, jak něco vypadalo, když se indie hry zrodily z nudy a dostupnosti PC.