Bert and the Snake

Bert potká hada a pak se mu už nic neztratí — aspoň ne rychle. Tenhle DOS-kový kousek z roku 1983 je klasická arcade logika v té nejjednoduší podobě: chod, sbírej, vyhýbej se. Bez zbytečných ozdob, bez příběhu, bez mercy.

Jde o to, že Bert musí sbírat něco (obvykle tečky nebo podobné cucky) a mezitím se mu po plátně pohybuje had. Jednoduché, staré, vyzkoušené schéma, kterým se programátoři v malých software housech vzývali hlasitost počítače. Had se vám zatím chová předvídatelně, ale s každou sebranou věcí se chování mění, zrychluje, přestává logiku a snaží se z vás koukat. Tahle hra vám chce čas, pozornost a nervy.

Ovládání je to, na co jste zvyklí — kurzorové klávesy, třeba Enter na potvrzení. Grafika? Nenáročná, monochromatická, bez chyb. Zvuk existuje spíš jako teoretická kategorie — pípání, které vás po dvaceti minutách přestane zajímat a začne vám lézt na nervy. Hra se nebojí vám dát najevo, že je tady jen proto, aby vám něco vzala: váš čas, vaši pozornost, vaši mylnou naději, že ji někdy vyčistíte.

Bert and the Snake není hra, kterou byste si pamatoval pro její hlubší rysy — protože je ústrojí bez duše. Ale právě proto jí zůstáváte věrní. Nemáte čas koukat se do světů — jen chcete něco hrát třicet minut a vědět, jestli jste lepší než včera. Tahle hra vám to říká bez okolků.

Dnes je to zásadně historický kousek, curiosum pro archivářství. Ale když máte chuť na něco bez pretenzí, co vás aspoň chvíli zabere, naskočte si ji v emulátoru. Není to nic složitého. Není to ani nic geniálního. Prostě je to.