Armored Moon - The Next Eden

Svět skončil, zbývá poslední šance a nějaký facka myslel, že je to ten správný čas na taktickou strategii. Armored Moon: The Next Eden je hra, kterou si málokdo pamatuje, ale v devadesátkách ji někdo skutečně vyrobil a dostal ji na DOS.

Jde o turnovku postavenou na klasickém principu — ovládáš jednotky na hexagonální síti, máš určitý počet akcí za kolo a snažíš se konkurenta zničit. Zasazení je postapokalyptické, takže místo středověkých rytířů táhneš po mapě pancéřované vůbec a roboty. Cílem je obvyklý: zabít všechno nepřátelské a zůstat sám.

Hraní není nijak složité, ale to není ani ten problém. Věci fungují logicky, ovládání na DOS klávesnici jde do čelistí a grafika — pixelartová s minimalistickými animacemi — má určitý charm svojí syrovosti. Reálný problém je, že hra není zajímavá. Jednotky nemají zvláštní rysy, taktika spočívá v tom, že silnější hubí slabší, a po několika misích to už není zábava, ale povinnost.

Armored Moon nevynalezla nic, co by stálo za to — nebyla ani tak dobrá strategie jako Laser Squad, ani tak kouzelná jako Syndicate, ani tak brutální jako Total Annihilation. Zůstala tím, co je: solidní, hladký, zapomenutelný pokus někého, kdo si myslel, že existuje místo pro další průměrnou turnovku.

Dnes si ji zahraješ v emulátoru spíš z akademických důvodů — zjistit, co všechno se valilo na shareware servery v roce 98. Není to špatná hra. Jen není důvod, proč bys ji měl hrát místo čehokoli jiného ze stejné doby.