City

Kdyby vás někdo v devadesátce poprosil, abyste spravovali celé město a k tomu dostali jen několik řádků textu na obrazovce a pár číslic, nejspíš byste se smáli. City vás ale chytne hned — je to textová simulace, kde máte v rukou rozpočet, stavby a osud několika tisíc obyvatel.

Jde v podstatě o předka Simcity, jen bez grafiky. Nebuďte si jistí, kdo to vůbec vydal — metadata zmizela v čase. Na DOSu to běží bez problémů, a to je vše, co potřebujete vědět. Vy jste starosta, máte seznam možností a každý rok se rozhodujete: rozšiřujete průmysl, stavíte byty, nebo kouříte v kanceláři a necháte věci jít svým tempem?

Hraje se jednoduše. Vidíte populaci, rozpočet, třídu domácností. Klikáte nebo píšete čísla a volby. Žádné obrázky, žádné animace. Přesto vás to drží — chcete vědět, jestli váš nový průmyslový areál zbohatne město, nebo ho skazeníí. Občas se stane něco nečekaného. Život v osadě se mění. Иначе ale hra nemá mnoho hlasitosti; hraní je repetitivní a počítač vám neříká skoro nic o tom, co se děje kolem dění. Je to jako tvořit do tmy.

City byla pokusem. Simulace byl mode, kterým se počítače v osmdesátkách začaly bavit svět. Tenhle pokus skončil v zapomenutí, zatímco Simcity se stala legendou. Není to chyba City — je to prostě důvod, proč se dnes City nezahrávají.

Dnes si ji zahrajete v prohlížeči jako kuriozitu. Nevydá se vám revolučně, ale pocítíte, odkud se vzalo klikání a plánování. Je to jak čtení staré učebnice ekonomie — nudné, ale poučné.