Subbuteo

Když jsem tenkrát klikl na spustitelný soubor, čekal jsem fotbal. Dostal jsem taktiku. Subbuteo na počítači není přímočará hra – je to digitální deska, kde táhneš figurky po zelené trávě a střílíš na branku, jako bys to fyzicky dělal rukou na stole. Ironie je, že počítač tuhle fyziku emuluje přesně v době, kdy se Subbuteo jako stolní hra chýlilo k úpadku.

Jde o tahovku s minimální grafikou. Vidíš hřiště shora, své hráče i ty soupeřovy. Každý tah ti dá několik vteřin na rozhodnutí – pošlu balon vpřed, přihraju stranou, nebo se pokusím o průnikový míč. Fyzika je základní: míč letí přímou čarou, hráči se pohybují se setrvačností. Nejsou tu žádné speciální schopnosti, žádné powerupy. Jenom elementární fotbal, jaký se v devadesátkách dal čekat, kdy se tenhle druh simulace bral pořád dost seriózně.

Hraní je studené a pomalé. Každý tah trvá věky, počítač čeká na tvůj vstup, pak si vezme svůj čas s vlastní taktickou úvahou. V dnešní době, kdy se hrají čtvrthodinové zápasy, je to zkrátka nudné. Navíc ovládání není intuitivní – musíš se naučit, kam myší klikat, jak koukat na čísla u hráčů a co vlastně znamenají. Hra tě nenavádí.

To, co se s ní stalo, je zajímavé. Subbuteo jako fyzická hra mělo v osmdesátkách a devadesátkách kult – hrálo se v hospodách, na školách. Digitální verze to nedokázala zachytit. Počítačových fotbalových simulací bylo víc, a ty, které se zaměřily na realistickou 3D akci (později FIFA, PES), prostě vyhrály. Subbuteo na PC skončilo jako kuriozita.

Dnes si ho zahrát můžeš, ale nebude to zážitek. Bude to spíš zkoušení, jak se hrála strategie na počítači před třiceti lety. Tichý, pomalý tahový fotbal bez zvuku zápasu, bez atmosféry. Zajímavé jako součást historie, ale jako zábava? Na to už existuje lepší.