Biliardo 2

Kulečník na počítači. Zdálo by se jednoduché, a v Biliardo 2 to také je — je to prostě simulace hry v pool s fyziky, která funguje a dělá přesně to, co má. Není v tom žádný příběh, žádné levely, jen ty a stůl.

Hraješ z pohledu shora, vidíš bílou kouli a barevné kuličky rozházené po zeleném plátně. Cíl? Nastav úhel a sílu úderu, trefi správně a házej soupeřovy koule do kapes. Ovládání je intuitivní — myš a klikání, fyzika funguje rozumně. Kulečník není komplexní mechanika, takže když hra simuluje odskok a tření, moc co pokazit není.

Jenže tam, kde by měla být zábava, se mihne a zmizí. Grafika je spartánská — starý DOS vzhled, nic víc. AI soupeř hraje mechanicky, bez chybky ani nespádu. Není tam žádný nářez, výhoda, zádrhel, jen suchý pokyn a pokyn. Chybí grind nebo cíl, který by tě táhl zpátky — ani turnaj, ani skóre, ani nic. Po deseti minutách ti to přijde úplně stejné jako po první.

V roce 2001 byla tahle hra součástí něčeho většího nebo jednotlivostojícím zdrojovým kódem, který si tvůrce nechtěl připsat. Není to špatná hra, jen prázdná — jako když si zahraji jednu partii a pak si uvědomím, že nemám důvod si zahrát druhou.

Dnes si ji spustíš z nostalgie nebo zvědavosti, co se prodávalo v období, kdy už byly třídimenzionální grafiky běžné, ale indie tvůrci ještě dělali věci ručně. Biliardo 2 je docela funkční způsob, jak trávit čtvrt hodiny, když nudí. Víc se od ní ale neočekávej.