The Wild Science Arcade

Věděl jsi, že v devadesátkách existovala disketa, která tě měla naučit fyziku přes minihry? The Wild Science Arcade je právě taková věc — vzdělávací balíček maskovaný za arkádní zábavu, kterou dnes už najdeš jen ve tmavých koutech abandonware archivů.

Jde o sbírku jednoduchých simulátorů a her zaměřených na přírodní vědy. Každá minigra řeší jiný fyzikální princip nebo biologický jev — od gravitace přes chemické reakce až po zvukové vlny. Není tu příběh ani postavy. Je tu jen cvičení, kde se musíš poučit, abys postoupil dál. Typický edutainment z doby, kdy si vydavatelé mysleli, že děti budou trucovat u počítače, pokud jen správně objedná lektvar nebo spustí experiment.

Hraje se to myší a klávesnicí — relativně intuitivně, pokud rozumíš angličtině a nejsi starší osm let. Grafika je barevná, ale holá. Zvuky jsou skřípavé, takže si je pamatuješ, i když bys raději zapomněl. Každá hra tě tlačí k určitému výsledku, který se má učit, takže tam není ani náznak tvůrčí svobody. Je to přesně takový "učení může být zábava" software, který děti nenávidí a rodiče si kupují s dobrým vědomím, že nikam nevede.

Dnes už nemá čím zaujmout. Grafika je tak přízemní, že se v ní ztrácíš hned. Princip "push button, get fact" byl nudný v 91, byla nudný v 95 a zůstal nudný. Ale právě proto má Wild Science Arcade nějakou melancholickou hodnotu — je to doklad toho, jak se educenti představovali ideální cestu mezi studiem a hrou, a jak se mýlili.

Zahrát si jej dnes dává smysl jen když chceš prožít příjemné trauma z vlastního dětství nebo chceš vědět, jak vypadala edutainment v nejniternější podobě. V prohlížeči či přes DOSBox to startne bez problému. Nebude to zábava, ale aspoň víš, za co platíš — za připomínku, že ne každá vědecká hra musela být zábavná, aby tě měla učit.