TAO

Házíš míčem a padáš si na facku. Právě ses seznámil s TAO, sportovní hrou z dévíčkovky, kterou nikdo zásadně neznám a která se v paměti udrží asi tak jako včerejší spam. Ale pojďme se na ni podívat bez předsudků.

TAO je sportovní simulátor neuvedeného výrobce z roku 1998, která se pokoušela něco připodobnit — s největší pravděpodobností nějakému týmovému sportu s míčem. Tady máš hráče, různé režimy, tabulky a snahu vytvořit něco, co by mělo připomínat fotbal, volejbal nebo možná baseball. Prostředí je typicky „devatenáctkový": jednobarevné plochy, primitivní sprite postaviček a fyzika, která funguje tak nějak.

Hraje se to přímočaře — pohybuješ postavou, chytáš či házíš míčem, snažíš se vsítit gól či udělat bod. Ovládání je prosté, až na chvíli pocítíš, jak jsou pohyby oddělené od tvé vůle, jakoby tam mezi tebou a postovou byla gumená hadice. Fyzika míče se chová občas podivně, a když se hra rozhodne, že tvůj pokus nebyl dobrý, ví to lépe než ty. Zápasy jsou delší, ale nudnější.

TAO je průměr, který se svého času snaží, ale nic ho neposunuje dál. Nabízí několik týmů a turnajů, což je legitimní obsah, ale chybí mu zásadní věc — aby tě bavilo ji hrát. To, co v devadesátkách fungovala solidně u Sensible Soccer nebo FIFA, tady prostě není. Návratová hodnota je nula.

Dnes se TAO hraje jedině v emulátoru pro nostalgii, a i to jen pokud máš opravdu moc času a nudy. Není to nic, co by si stál za to hledat — existují desítky lepších sportovních her z doby, kdy se počítače začínaly opravdu snímat. TAO je jen zbytečný kousek historického harampádí.