Snaker

Hadí klasika z raných devadesátek, kterou až do teď znám jen ze jména. Snaker z roku 1993 to není — to je pouhý remake na PC, kde se had pohybuje po mřížce, konzumuje pixely a roste. Jednoduchý koncept, který už v osmdesátkách fungoval na Spectru a Commodoře a který ani o deset let později nepotřeboval vylepšení, akorát lepší grafiku a zvuk.

Ovládání je elementární. Šipkami řídíš hadí hlavu, počítač hlásí srážku se stěnou nebo sebou samým a hra skončí. Nic skvělého, ale nic ani zbytečně složitého. Místo originálního hádání přichází zde varianta čisté reflexní zkoušky — čím dál tím kousek straší, a v určité chvíli prostě nestihneš kousnout za svůj ocas, když se otáčíš v třetí sekund po sobě. Nejde o strategii, jde o to, aby v mozku pracovalo všechno v přímé návaznosti na pohyb kurzoru.

Grafika typická pro DOS — barvy pevné, spritely na černém pozadí, nic zásadního. Zvuk během hry spíš chybí, jen občasné pípnuti při srážce nebo konzumaci. Má to atmosféru nějaké školního počítače od IBM, kde holčičky tloukly na kalkulačce a chlapci hrávali tuto hru na přestávce.

Co znamenal Snaker v době vydání? Nic. Bylo to potichu zařazené v edičních sborkách, levném software bundlu s půl stovkou dalších klonů slavných her. Mělo to tu výhodu, že chod toho stroje nezačínal, ale jinak si jej mohli užít jenom ti, kdo si opravdu nic jiného neměli. V devadesátkách už existovaly tisíce lepších her.

Dnes? Snaker je retro nostalgie pro lidi, co si na DOS ještě vzpomenou. Hra se hraje v prohlížeči bez instalace, co je jedno — hraje se pět minut a je zase pryč. Nikoli špatná, jen zbytečná v okamžiku, kdy totéž v lepším provedení naleznete na mobilních telefonech už dvacet let. Zkus si ji, řekni si, proč se na to všichni zapomněli, a běž hrát něco s tělem a mozkem.