Denne anmeldelsen er ikke oversatt ennå — vi viser originalen (Čeština).
Pokud by ses v devadesátkách ptal někoho na RPG pro PC, málokdo by ti doporučil The Red Crystal. Tyhle hry se ztrácely mezi desítkami produkcí typu Title Screen Productions a bezejmenných indie tvůrců, které dnes nikdo nepamatuje. The Red Crystal je právě jeden z těch vzdálených pokusů o fantasy RPG, kdy se tvůrce svým způsobem pokoušel o něco většího, než na co měl kapacity.

Jde o klasické fantasy RPG s party systémem, kde se prolínají prvky dobrodružství a mystéria. Zasazení není nijak originální — typická fantasy atmosféra s magií, monstry a tajemnými vědami. Samotný název i koncept kolem sedmi tajemství života napovídají, že hra chtěla být něco jako mystická odysea. Realita byla spíše průměrná — hra nabízela lineární příběh střídaný bojem, který už v devadesátkách vypadal poněkud zastarale.
Hraní se točilo kolem tahového systému, kde ses pohyboval po světě, potkával monstra, která ses snažil porazit, a sbíral artefakty. Nic revolučního. Grafika v EGA či VGA rozlišení byla spíš tušená než řešená. Zvuk — pokud jsi vůbec čekal něco víc — tě zklamal už po první sekvenci. Ale právě v tom je ta věc — The Red Crystal neměl ani rozpočet, ani čas, aby byl nějaký průlom. Byl to pokus někoho, kdo věřil, že stačí zvolat něco o tajemství života a hráči se sami postaví do fronty.
Dnes už v něm není co chválit ani kritizovat. Patří do kategorie her, které zanikly stejně tiše, jako vznikly. Nebyly zlé, jen nezajímavé, a tím pádem marné. Byly součástí bezejmenné hmoty her, kde měli tvůrci sny, ale ne dovednosti — nebo měli dovednosti, ale ne sny.
Pokud se ti podaří ho spustit v nějakém DOSBoxu, nebude to špatná historická archeologická chvilka. Uvidíš, jak vypadal skromný pokus o RPG v éře, kdy se ambice psaly větší než zkušenosti. Ale rozhodně si to nezahraju znovu a nebudu to doporučovat ani kamarádům, kteří by hledali ty opravdu ztracené poklady z devadesátek.