Negromante

Tahle hra tě hned na začátku zklame: nejde o módního temného kouzelníka, ale o pečlivé klikání na černobílou plochu plnou ikon a přehledů. Negromante z roku 1991 je strategické RPG s prvky textové adventury, které se chová spíš jako simulátor než jako zábava — a právě v tom je jeho zvláštní kouzlo.

Hraješ nového mocného černokněžníka, který se snaží budovat svou moc uprostřed jakoby středověkého světa. Cíl? Sbírat věštce, prodávat kouzla, dělat obchody a postupně dosahovat vyššího postavení. Není tu boj v tradičním slova smyslu. Místo toho se vyjednává, plánuje a čeká. Hra je plná tabulek, statistik a čísel — desková hra z osmdesátých let, kterou někdo přepsal do počítače.

Ovládání je dnes otravně pomalé a nepřehledné. Každá akce vyžaduje několik kliknutí přes menu, kde se na tebe kouká bezejmenné rozhraní z doby, kdy grafika znamenala bílý text na černém pozadí. Žádné animace, žádné efekty — jen údaje a rozhodování. Po chvíli si však uvědomíš, že to vůbec není chyba, ale záměr. Hra si s tebou hraje na lovecraftovskou trpělivost: máš miliony možností, ale všechny se zdají nesmyslné nebo příliš dlouhé.

Negromante byl experimentem — pokusem o hloubku, kterou devadesátkový DOS jednoduše nedokázal předat zajímavě. V příručce (kterou dnes sotva seženeš) byla údajně obrovská lore, ale v samotné hře se ztratila mezi ikonami a dialogy bez ducha. Hra se brzy stala zapomenutou kuriozitou v druhé řadě polic se staršími tituly.

Dnes si ji zahraješ v prohlížeči spíš z nostalgie nebo jako archeolog počítačových her. Není to hra pro relaxaci — je to odpor, kterým se chceš prokousat jen proto, abys pochopil, co si tvůrci mysleli. Občas v tom únavném chaosu najdeš genialitu, ale nejčastěji jen potvrdíš, že něco je zapomenuto oprávněně.