Jang-gi

Sedím si k počítači s myší v ruce a hledám, jak se hraje hra, kterou neznam. Návod, přirozeně, neexistuje. Jang-gi z roku 1991 je počítačová verze tradiční asijské deskové hry — korejské varianty šachu — a zjevně vycházela z předpokladu, že uživatel ví, co dělá.

Jedná se o strategickou hru pro dva hráče, kde se figurky pohybují po desce podle pevných pravidel podobných šachu. Cílem je zničit nepřátelského generála. Jang-gi v základu používá stejné figurky jako čínský xiangqi, ale s vlastními pravidly pohybu a taktickými nuancemi. V tomto DOS-ovském provedení se setkáš s minimalistickým grafickým prostředím — černá deska, figurky znázorněné písmeny a čísly, nic víc.

Hra se ovládá myší poměrně intuitivně. Klikneš na figurku, vidíš, kam se může pohnout, klikneš na cílové pole. Počítač se chová jako pasivní nástroj — hlídá, aby sis nekaz figurky, a tím to končí. Chybí úplně asistant, který by ti pomáhal pochopit, co se děje. Nejsi tedy spíš v situaci, kdy si s kamarádem vzal šachový program jen proto, aby si počítač pamatoval, kde jsou figurky, ne aby tě učil, jak hrát.

V devadesátkách to byla spíš kuriozita — PC verze asijské hry, kterou v Česku takřka nikdo neznal. Grafika vypadala archaicky i pro tu dobu, AI protivníka jsem neobjevil, a bez návodu jsi vlastně mezi řeči. Dnes je to zajímavé spíš jako okrajová záležitost — důkaz, že do PC přišly programy ze všech koutů světa, i ty, na které tu zájem nebyl.

Jang-gi si dneska zahrajes, chceš-li něco nenáročného na hardware a zajímáš se o historii počítačových her nebo o samotnou deskovou hru. Bez předchozích znalostí tě to spíš potlačí. Je to především pomůcka pro ty, kdo Jang-gi znají a potřebují digitální desku — ne způsob, jak se to naučit.