Equality

Myslel jsem, že už jsem viděl všechno, co devadesátky na PC nabídly. Pak narazím na Equality — kouzelníka, který se rozhodl, že statisícový rozpočet věnujeStrategy a Racing v jednom.

Jde o hybrid, kterému chybí lepší označení. Stojíš si na mapě, plánuješ cestu a soutěžíš s počítačem v něčem, co se podobá závodům, ale rozhoduje se částečně tvoji strategií — volbou tratě, výbavou, postavením konkurentů. Nejedná se o klasický RTS ani čistý závodní simulátor. Spíš o hře, kde ti mapa a příprava konkurují řídicímu ostrému. Ovládaš se pomocí myši, tahle zařízení v tom roce nebyla běžná, a právě proto se Equality dnes hraje ochromeně.

Mechaniky jsou přehledné — vybeš si tratě, určíš taktiku a pak už jen sleduješ, jak si počítač počíná. Je v tom určitá ohloupělost těch let, kdy AI byla předviditelná jako počasí. Grafika je nenápadná, ale čitelná; zvuky rozhodně neurazí, byť tě ani neohromí. Hrám se od ní nemůžeš dočkat okamžiku, kdy bude konečně hotova.

V kapesní historii her na PC si Equality zasluhuje poznamenaný řádek spíš jako kuriozita než klasika. Nebyla to špatná myšlenka, spíš nedomyšlená. V devadesátkách by tě zaujala jako výměna mezi hrami — dnes s její archaickou myší hraje tak akorát hardcor archivář.

Zkusit si ji stojí v muzeu zábavní industrie. Budou tě překvapovat její ambice a rozmrzelý pocit, že ze zajímavé premisy nevzniklo nic nezapomenutelného. Hraní v prohlížeči tě přinejmenším nebude stát čas na stahování — a to je největší zisk.