Demon's Maze

Bludiště, v kterém tě čeká smrt na každém kroku — a ne ta filmová, dramatická. Spíš taková nudná, protožesis sebou táhne úkol, který se nedá vyřešit bez padesáti pokusů a papíru vedle monitoru.

Demon's Maze z roku 1988 je dungeon crawler na DOS, kde se pohybuješ v prvopersonálním pohledu skrz bludiště plné netvorů a pastí. Žádné ambice na příběh ani dialog. Jsi někde dole, všechno chce tě zabít, a ty se snažíš najít cestu ven. Grafika je stejná barva jako internět v roce 1988 — wireframe a barvičky, které bys spíš viděl v kalkulačce.

Hraje se to primitivně. Šipky ti otáčejí pohledem, dalších pár kláves tě posunuje vpřed a vzad. Setkáš se s nepřítelem — jeho ikona se na tobě pořád posouvá, ty ho bijí s medem, dokud nepadne. Bez taktiky, bez magických triků, bez emocí. Bludiště je propletené a logika jeho stavby není vždycky jasná; hodně času strávíš tím, že se vrtvíš v slepých ulicích a snažíš se pamatovat, kde jsi už byl. Na papír si musíš kreslit mapu, jinak budeš chodit v kole.

V devadesátkách to byla spíš kuriozita než hra, kterou bys si vypůjčil přes noc. Ale měla svůj kult — stejně jako Ultima nebo Wizardry, jen bez třetiny charizma. Ukázala, že dungeony v textu a minimálních grafice mohou být temné a zaběhaně nudné — což je v podstatě přesně to, o co jim šlo.

Dnes na ni koukat je jako koukat na fotografii zašlého příbuzného: víš, že tu byla, věříš, že ji někdo měl rád, ale ty ji sám nikdy neuvidíš jako atraktivní. Pokud tě ovšem zajímá geneze dungeon crawlerů nebo máš chuť prožít počítač z osmdesátek bez filtru skrz kouzelné brýle retro hype, je to relevantní artefakt. Ve webovém emulátoru si ji otevřeš za pět minut a víš, co jsi viděl.