Balduin - Run for Fun

Běžec versus překážky — a překážky vyhrávají pokaždé. Balduin si vezme z devadesátek jednu jednoduchou lekci: ne všechno, co se vejde na disketě, stojí za to hrát.

Jde o sidescroller, kde ovládáš postavičku skákající přes různé hrozby. Nic složitého — pohyb, skok, snaha dostat se na konec levelu bez toho, aby tě něco zabilo. Zasazení se motá kolem běžné fantasy lahůdky: trpaslík nebo elf či něco podobného se pere s nepřátelskou přírodou a jejími mieszkanci. Cíl je jasný jako facka: přežij cestu z bodu A do bodu B.

Problém je v tom, jak se to hraje. Ovládání funguje, ale jump-mechanika cítí jakoby nebyla vylešťená — postava reaguje se zpožděním, která je v platformeru smrtelná. Když víš, že musíš skočit právě teď, ale postava se rozhoduje jinak, začíná tě to bavit asi jako druhý výjezd na záchod. Levely nejsou složitě navržené, spíš si připadáš, že tě drží složitost špatně vyladěných fyzik. Grafika je v pořádku pro rok 1994 — tuctovitá, ale nehynoucí z všech stran. Zvuky jsou tam, aby byly.

Balduin je přesně tím, co si o něm pozdější doba všimla: snaha o něco tržního v žánru, kde už byla konkurence. Platformery v devadesátkách netrpěly nedostatkem titulků, a když si tvoje hra nezajistí vlastní váhu, doplácíš na to.

Dnes se na ni podíváš jako na archivárii, ne jako na zábavu. Podstatně lepší sidescrollery z té doby se hrají lépe a pamatují si lépe. Jestli si chceš v emulátoru spustit něco, co bylo dost průměrné už v roce 1994, Balduin je tvá volba. Jinak si vezmi raději něco, co mělo lepší výchozí karty.