Last Action Hero

Arnoldův film skončil v počítači jako action platformer, kterého by se vytvořit nemělo. Last Action Hero je ten typ hry, která ti před chvílí hrál někdo na kopírovaném disku, vypadala na cvičku zajímavě, a pak ti došlo, že grafika není jediný problém.

Jsi Arnold v roli superhrdiny, který skočil z filmového plátna do reálného světa. Hra se tu snaží udělat z této zápletky plošinou s kopáním, skákáním a střílením přes několik úrovní. Atmosféra devadesátek dýchá na tebe hned od startu — pixelartová hlava Arnolda v menu, synth housličky, která brní jako něco z Cable Guyho. Mechanika je přímá: skoky, ozbrojené střely, časovaní nepřátelé a obrovská nezáludnost v tom, kde lze skákat a kde ne.

Problém je v tom, že hra necítí, jako by ji dělali lidé, který hrávali akční plošiny. Rozpálené tržítko — to má. Kontrola postavy se cítí těžko, jakoby Arnold měl botky z betonu. Skákání není přesné, hráč se nuceně orientuje spíš podle pokusů a omylů než podle toho, co vidí. Nepřátelé se objevují ze všech stran bez logiky. Střílení není satysfakční, vlastně ani není třeba — můžeš všechno fyzicky spamit melee. Grafika na devadesátkový akční titul není špatná, ale nijak neinspiruje.

Last Action Hero měla být parťákem, co využije filmový efekt k prodeji. Místo toho je to hra, kterou si koupili hlavně fandové Arnolda v očekávání, že třeba bude taková Terminator 2 Judgment Day — a dostali rozčarování. Tahle hra neinspiruje ani filmem, ani samotnou hratelností.

Dnes ji najdeš v emulátoru. Není to přesně to, co bys měl hrát, pokud tě baví klasické platformery typu Duke Nukem nebo Commander Keen. Spíš je to artefakt — vzorek toho, jak se filmový merchandising a hra nemusí sejít. Ale když máš nostalgii na devatenáctkrát osmnáct pixelů a syntetické housličky, proč ne.