Heavy Combat

Není to nic zvlášť oslnivého — Heavy Combat je prostá taktická střílečka z poloviny devadesátek, která by se dneska asi na nikoho nezapůsobila. Ale to není důvod, proč jí nechat být.

Jde o jednoduchou věc: pohledáš na mapu shora, vidíš své vojáky a nepřátele, daješ jim rozkazy. Buď to poslouchnou, nebo se jim spleteš do tahu a všichni jsou mrtví. Herní pole je taktické, ale ne tak složité, aby tě to předtím příliš přitlačilo. Cílem je prostě zmasakrovat nepřítele dřív, než on zmasakruje tebe.

Ovládání je jednoduché, vizuál je spartánský — spíš pixely než nějaké animace, ale funkční. Zvuky jsou tlumené, nepříliš zajímavé, přesně jak bývaly grafiky a zvuky v tuhlety éře: hlas počítače, který tě varoval, že ses sral, byla prakticky umění. Heavy Combat sem tam něco vyštěkne, ale počítáš s tím, že si půlím hlasitost, nebo si čtu zdravotnice při psaní e-mailu. Střelbu cítíš spíš než slyšíš.

V devadesátkách tohle stačilo. Taktické hry nemusely být Dune 2 — mohly být i prostá soupraž vojáků a střílení na obrazovku. Heavy Combat se drží právě tohoto ducha: zábava bez zbytečností. Není to Jagged Alliance, ale to nebylo ani cílem. Nejde tady o příběh, není tu třída postav — jde o to, jak si poradiš s nástrahami mapy a zkouškou bystré mysli.

Času se nevyhnul. Grafika je mrtvá, hraje se na ni čisté nudy, když existují novější alternativy. Ale když máš chvíli na zábavu a nechce se ti nic složitého, je to schůdná cesta. Najdeš ji v nějakém archívu starých DOS her, zahraješ si ji bez potíží v prohlížeči a jednoduše si užiješ to, jak se hry hrály, když nebylo potřeba hologram nebo raytracing.

Komu sedne? Těm, kterých nepleší jednoduchá grafika a chce si vyzkoušet, jak byste si poradili bez moderního vybavení. Bez snobismu, bez náchvílek — jen prosté taktiky a střelba.