OutFox

Někdo to jednou řekl jednoduše: chytit lišku je podvod. V OutFoxu z roku 1989 jsi právě tím někým — lupiči, co se snaží dostat přes střechy města bez toho, aby tě dostala popeláš na nohách. Hra na první pohled vypadá jako klonová nudota, ale to je přesně tím, co ji dělá zajímavou.

Jde o zajímavou variaci na Penguina a dalších logických skákáček s jednoduchou premiskou: pohybuješ se po mřížce čtvercových polí, někdy střídáš úrovně, někdy musíš obejít nepřítele. OutFox ale přidává do toho něco vlastního — tou liškou, která tě pronásleduje, není drbna v kostýmu, ale asymetrické nebezpečí s vlastními pravidly. Vypadá to jednoduše, ale když začneš myslet na to, jak jí zablokovat nebo vykázat do slepé uličky, zjistíš, že puzzle není tak primitivní, jak se zdálo.

Grafika je typická pro DOS konec osmdesátek — barevné bloky bez snahy o detaily, figurky co na holiny, ale čitelné a jasné. Zvuky jsou spíš nervózní pípání než hudba, kterou bys si puštěl zadarmo. Ovládání je přímé a reaguje bez otálení — to je plus. Hraní samotné není ani těžké, ani nudné, jen správně průměrné. Postupuješ dál, zvyšuje se obtížnost tím, že přibude lišek nebo se změní dynamika mapy. Není to geniální design, ale funguje to.

OutFox se dnes netrčí do paměti jako Lemmings nebo Pacman. Je to hra, kterou kdysi někdo naprogramoval, vydal a všichni na ni zapomněli. V archívech internetu si ji ale zapamatovali fandové — ne proto, že by měnila svět, ale proto, že má vlastní tvář a hraje si s tématem lovit/být lovený bez zbytečného vysvětlování.

Koukat se na ni dnes? Určitě. Zahrát si ji v prohlížeči skrze emulátor je otázka pár minut a vím, že když se do ní podíváš s nadsázkou, najdeš v ní klidně dvě tři hodinky zábavy. Není to Tetris, ale je to svůj svět se svými pravidly, a to je víc, než mohou říct tisíce bezejmenných her z té éry.