Space M+A+X

Kosmonauta, kterého ovládáš, musí přežít. To je celý příběh Space M+A+X z roku 1986, kdy se mezi sci-fi střílečnami a logickými hádankami zabydloval tento divný hybrid, kterému se těžko říká jenom hra.

Jde o simulátor přežití ve vesmíru s prvky strategie a logických úloh. Kosmická loď se ocitne v tísni, ty jsi její jediný člověk a musíš si poradit s mechanikou životního prostředí — kyslík, palivo, teplota, havárie. Není to jen o střílení nepřátel (i když tí tady figurují), ale spíš o tom, abys efektivně alokoval zdroje a rozhodoval se pod časovým tlakem. Vizuálně je hra víceméně reprezentativní pro svou dobu: ASCII grafikou částečně nahrazené jednoduché věcné kreslení, barvy spíš podle toho, co monitor vydal.

Hraní je poctivá gehenna. Ovládání není intuitivní — musíš si pamatovat příkazy, menu zrádně skrývají důležité funkce a naučit se orientovat v systému trvá déle než první dva levely. Když už víš, co dělat, přijde pocit určité elity; hra nechce být všem milá. Rozhodování o tom, kterou část lodi opravit prioritně, kterým směrem letět, kdy spálit zásoby paliva pro manévr — to se tvrdí logiky, chvíli střídá fyzickou vůli přežít a chvíli čistou matematiku.

Space M+A+X se zrodil v éře, kdy se počítače teprve učily vypravovat větší příběhy, a tahle hra byla pokusem o něco ambicióznějšího než výměna střel. Zůstala přitom skrytá, protože náročnost na učení a absence sentimenálních háků ji smetly stranou. Není to klasika jako Elite, ale je v ní něco čeho si poctivý milovník logiky cenní.

Dnes si ji zahrát můžeš v emulátoru nebo přes DOSBox — je to přesně typ věci, která obnáší trpělivost a zápas s rozhraním, ale když tě chytí, uvidíš svět osmdesátkové vesmírné strategie, jaký málocos nabízí. Není to hra pro večerní relaxaci, ale pro lidi, co si užívají, když jim hra mlčky způsobí bolest hlavy.