Castle of Terror

Castle of Terror na Commodore 64 je přesně ten typ hry, u které člověk neví, jestli má jít dál, nebo jestli ho to baví. Nakonec zjistí, že obojí platí zároveň.

Jde o textově-grafickou adventuru z roku 1985, kde hráč prozkoumává hrad plný klasických hororových rekvizit. Základ je prostý jako facka: jsi uvnitř, chceš ven, mezi tebou a východem stojí vše, co si scenárista z osmdesátých let pod pojmem „hrad hrůzy" dokázal představit. Upíři, kostlivci, skryté chodby — žánrový bingo bez překvapení. Commodore 64 tuhle estetiku uměl podat s určitou tmavou atmosférou, které se dnešní hry se svými sto metrů stínů a ray tracingem paradoxně občas nedostává.

Ovládání jede přes textové příkazy kombinované s jednoduchým grafickým zobrazením prostředí. Zadáváš směry a akce, hra reaguje. Rozhraní není nijak sofistikované ani přehledně navržené — příkazy buď trefíš, nebo bloudíš a hádat, co parser čeká, je někdy frustrující jako hledat světlo v temném sklepě bez baterky. To není metafora, to je přesný popis průběhu první hodiny hraní. Parser má omezenou slovní zásobu, a když se s ním přestaneš handrkovat, hra odsýpá solidním tempem.

Co Castle of Terror drží nad vodou, je atmosféra. Ne technicky — grafika je skromná, zvuk taky —, ale svým zásadním nezájmem o komfort hráče. Hrad se nepřizpůsobuje, nenaznačuje, nedrží za ruku. Rok 1985 byl v tomhle přímočarý: buď na to přijdeš, nebo ne. Tehdy to byl standard, dnes to působí jako výzva. Zestárlo to nerovnoměrně. Obtížnost pořád sedí, ale parser je vůči dnešnímu hráči méně trpělivý, než by bylo zdrávo.

Dnes si Castle of Terror zahraje nejlépe ten, kdo textové adventury bere jako logické hádanky s dobovou patinou, ne jako interaktivní příběh s ručením omezeným. V prohlížeči přes emulátor C64 to funguje překvapivě slušně — vstupní práh je nulový, hrad čeká. Jestli máš rád retro adventury a pár hodin bloudění v hráčský terminologii osmdesátých let tě neodradí, jdi do toho. Nic tě tam nevítá, ale to k tomu hradu patří.