Space Dude

Extrateréstři ti právě zablokovali cestu domů. Tím jediným, co ti zbývá, je koupit si nějaké zbraně, najmout pár přátel a začít s nimi jednat. Space Dude z roku 1994 je bizarní směsice real-time arkád a jednoduchého handlovacího systému, kde se tvoje rozhodnutí o nákupu a taktice odehrávají s tím samým zápalem, jako střílení laseru do cizích lodí.

Hra ti dá rozpočet a několik úrovní obehnaných nepřátelskými plavidly. Tvůj cíl je zřejmý — vyvraždět všechny. Předtím ale musíš na základně koupit střelivo, panáky (tedy piloty) a upgradovat svou loď. Jednoduchý systém, žádný zbytečný text. Koupeš si lepší laser nebo více energií? Čekáš, až ti doplní zásoby? Tahle rozhodnutí tě v každé úrovni zpomalují a nutí tě přemýšlet, jinak si brzy řekneš o bankrot uprostřed střetu.

Samotný boj probíhá ve věcném tempu — není to ani crazy střílečka, ani pomalá taktika. Tvá loď se pohybuje bez věcné fyziky (kupodivu příjemně ovladatelně), laser střílí rovně a odpor přichází vlnami. Není to náročné až do chvíle, kdy si uvedomíš, že peníze jsou tvým skutečným nepřítelem. Nedostatek financí tě přirozeně tlačí do agresivnější hry — zkrátka musíš víc riskovat. Občas to funguje. Občas se z toho staješ mrtvý.

Pro DOS arkádu z poloviny devadesátek je Space Dude překvapivě vyvážený. Není to geniální hra, ale její jednoduchost ji chrání před zámrznuostí času způsobem, jaký postihuje spoustu tehdejších experimentů. Grafika je střídmá, zvuk neumlčitelný, ale všechno funguje tak, jak si vývojáři myslel, že by mělo. Problém je, že si to mysleli skoro samotní — hra nejela do vědomí hráčů jako Arcade hra roku, zůstala klidnou kuriozitou.

Dnes je to přesně ten druh retro zážitku, který se vyplatí zkusit v emulátoru na dlouhou deštivou chvíli. Není to klasika jako Dangerous Dave nebo Jill of the Jungle, ale když si na ni vzpomeneš, shledáš, že tvůj paměť nebyla tak hloupá. Hra ti dá pět až osm hodin rozumné zábě bez pretenzí na revoluci. To stačí.