Denne anmeldelse er endnu ikke oversat — vi viser originalen (Čeština).
Lodní detektiv, kterého najdeš už v BIOS počítače. Murder Cruise z roku 1989 je jedním z těch kusů, které přežily jen proto, že si je někdo stáhnul a předal dál — bez obalu, bez návodu, bez nejmenší představy, kdo to vlastně vytvořil. A co je zvláštní: ani to není podstatné.

Jdeš na palubu. Někdo je mrtev. Tvůj úkol je jednoduchý — pogooglej mezi pasažéry, sběr důkazů, slab výslech. Hra patří do rodiny textových adventur, kde se pohybuješ příkazy jako "jít do kajuty", "promluvit si s kapitánem" nebo "podívat se pod postel". Není to žádná Maniac Mansion s grafikou a spoty. Je to čisté slovo na tmavém pozadí, přidej si sám fantazii.
Mechanika je tvrdá jako staré lino. Příkazy musí být formulované přesně — neznáš-li správnou syntax, hra tě ignoruje. Zapomeneš se podívat do klíčové místnosti a zablokuješ si cestu k řešení. Hints? Nápověda? Nic. Zkoušet se musíš sám, a půlka času hádáš, jestli chceš "examine body" nebo "look at corpse". Frustrující? Určitě. Ale právě v tom tom je něco původně archaického — hra tě nedrží za ruku, chce, abys byl aktivní a pečlivý.
Zajímavé je, jak taková hra fungovala v devadesátkách. Nebyla to nejrychlejší forma zábavy — byla to spíš meditace. Sezení u počítače, kouření cigarety, poznámky na papíru (já aspoň měl). Dnes to vypadá jako nutkavé zběsilství, ale ten pocit — rozluštit, co se tu stalo — to zůstává pořád. Jen v jiném tempu.
Grafika? Nula. Zvuk? Možné, že byl, ale bez toho se to hraje lépe. Text je všechno — kvalita dialogů a atmosféry závisí na tom, jak moc ti čtení sedne. A sedne ti, pokud máš rád staré detektivky a nejsi zvyklý na okamžité gratifikace.
Murder Cruise si vezmeš, pokud chceš víc meditativně detektivního hraní bez grafických vychytávek. Není to hra, kterou si zamiluješ. Je to spíš intelektuální cvičení na dešti — nudné, ale zaměstnávající. Ideální pro chvilky, kdy máš čas a připravenost přemýšlet. Ostatním ji nedoporučuju.