Denne anmeldelse er endnu ikke oversat — vi viser originalen (Čeština).
Kdy ses naposledy bál snu? Dr. Sleeptite and the Nightmare Factory z roku 1988 se na to ptá docela vážně. Jde o jednu z těch kuriózních MS-DOS věcí, která si sama sebou není jistá — experimentuje s atmosférou a moc dobře neví, co s tím. Autor zůstal v anonymitě, což je celkem symptomatické pro spoustu raných PC her, které vznikaly v malých garážích a pak zmizely jako sen.
Hra tě pošle do světa děsivých můr, kde noční můry buď rozvíjíš, nebo potlačuješ — přesná pravidla nejsou nikdy úplně jasná. Grafika se drží primitivnosti té doby: jednoduché barvy CGA, postavičky vypadající jako něco mezi sněhulákem a bludištěm. Hudba, pokud se to tak dá nazvat, je série zvuků z PC speakeru — spíš než hudba je to to, co z ní zbylo cestou.
Hraní je flegmatické, bez větší dynamiky. Ovládáš postavu po obrazovce, sbíráš věci, vyhýbáš se nepřátelům nebo je porazíš něčím, co si hra myslí, že je zbraň. Potíž je, že všechno trvá o poznání déle, než by mělo. Animace jsou trhané a logika hry stojí spíš na tom, že si přesně pamatuješ, kde co je, než na řešení opravdového hlavolamu nebo strategie.
Na svou dobu to byl zajímavý pokus o atmosféru. Tehdejší tvůrci si potrpěli na koketování s hororem na počítačích, i když to hardware sotva zvládal. Dr. Sleeptite zůstává jen pokusem — nápad mu nechybí, chybí mu energie a řemeslo. Dnes vypadá jako přebytek času, který někdo strávil, aniž by věděl, k čemu to bude.
Zahrát si ji dnes v prohlížeči stojí za to především z nostalgie a zvědavosti. Není to zábava — je to spíš směs nudy, zvláštnosti a pocitu, že ses prošel předsálím počítačové hvězdárny, která už dávno zavřela. Hra v DOSBoxu nebo online emulátoru ti ukáže, jak hluboko se tehdy hledalo v digitální tmě.
old