Art D's Batch Adventures

Co když by se plakát hodil do příběhu? Art D's Batch Adventures si to nejspíš myslela vážně, aspoň když se hrou léhala sama sobě do postele. Jde o pixelartu, kterou v devadesátkách někdo popisem nazvat hrou — tedy nemluvě, že ani neví, kdo ji dělal.

Jde o velmi zvláštní věc. Nejde totiž o klasickou adventuru s řešením hádanek, ale spíš o počítačový ekvivalent sbírky obrázků s textem. Hrajete si nějakého Art D a vyskakují vám nesmyslné veci, kreslené pixely, hlášky bez viditelného smyslu. Není jasné, jestli je to edukační, artová či jen test patience. DOS grafika, která vypadá jako něco mezi graffiti a školní tabuli.

Hratelnost je zde relativní pojem. Klávesou se pohybujete scénami, občas něco kliknutete, občas zadáte příkaz. Někde je to interaktivní komiks, jinde se tváří jako textovka. Chybí vám tu cíl — co se vlastně snažím udělat? Proč? To hra neřeší. Místo toho dává pocit, že koukat na něčí osobní deník nakresleného na počítači v roce 1993 pod vlivem nekončícího pohledu na zelené písmo.

Dnes by se to jmenoval art game a psalo se o něm jako o conceptuálním projevu. V roce 1993 se to z dos promptu spustilo a polovina lidí by se ptala: a teď? Hra nic nevyvíjí, nenaroste v ní vám postavě mysticismus ani zbraň. Prostě projdete, kouknete a necháte si to blikat v mozku jako chyba počítače.

Kdo by si ji měl zahrát dnes? Hacker, archeolog her, nebo někdo, koho zajímá, co dělali nezaměstnaní programátoři v devadesátkách, když jim doma nudilo. Ostatní najdou víc zábavného v občasném kliknutí na banner na jeho webu. Ale pár minut zajímavosti, to ano — je to jako koukat do starého skartačního koše zaklouzl meziměti kódu.