XQuest

Rok 1994, pozdní odpoledne, a já koukal na monitor, jak se moje loď potápí do houfu nepřátel, které jsem nestačil postřílet. Jiné časy. XQuest byl přesně ten typ sharewarové akce, co se šířil na disketách po celé republice a nikdo pořádně nevěděl, od koho pochází — až pak člověk zjistil, že za ním stojí jediný člověk s přezdívkou Atomjack.

Jde o akční střílečku inspirovanou arkádovými klasikami žánru crystal hunt, tedy her, kde létáte po uzavřených arénovitých úrovních, sbíráte krystaly a přitom se bráníte vlnám nepřátel. Předloha pocházela z prostředí Apple — Mac a Apple IIGS — takže DOS verze od Mackeye byla v podstatě konverzí, která měla přenést ten zážitek na IBM kompatibilní stroje. A v roce 1994 to byl docela výkon pro jednoho člověka.

Ovládání je přímočaré: létáte, střílíte, vyhýbáte se. Nic, co by vyžadovalo manuál. Nepřátelé — Mucoids, hnusná invazní flotila mířící na Zemi — přilétají v desítkách a vyžadují spíš rychlé reflexy než taktické uvažování. Hra nabízí i kooperaci pro dva hráče u jedné klávesnice, což bylo v té době u sharewarových titulů spíš výjimka. Záznam a přehrávání hry pak svědčí o tom, že autor přemýšlel víc, než bylo tehdy zvykem.

Co XQuestu drží záda nad vodou i dnes, je pocit plynulosti a čistá hratelnost bez zbytečných vrstev. Grafika je strohá, zvuky odpovídají Sound Blasteru roku 1994 — tedy ujdou, ale nečekejte zázraky. Přesně tohle je ta kategorie her, kde nostalgie funguje jako zesilovač: kdo to hrál tenkrát, bude spokojený. Kdo to zkouší poprvé, může být překvapený, jak záhy ho to začne nudit — arény se po čase opakují a variace v nepřátelích má své limity.

V prohlížeči přes DOSBox emulátory dnes XQuest naběhne bez problémů a je to dobrá volba na dvacet minut, když chcete připomenout, jak vypadal sharewarový DOS svět tvořený jednotlivci v ložnicích. Těm, kdo hledají znovuobjevení zapomenuté klenotu, to nebude — ale jako svěží ukázka toho, co dokázal v polovině devadesátek jeden člověk s kompilátorem a dostatkem volného času, to smysl dává.