Nine Princes in Amber

Když si ji první dobrou spustíš, nemáš ponětí, co se děje. Právě se probouzíš z bezvědomí, okolo tebe jsou zvláštní postavy, a ty vlastně ani nevíš, kdo jsi. Nine Princes in Amber, textová aventura z roku 1987, tě vrhá do střední cesty mezi tradičním fantasy a psychologickou zápletkou bez postupného vysvětlování pravidel. Hraje se jako čisté textové dobrodružství — žádné mapy, žádné obrázky, jen slova a tvoje představivost.

Hra je volně založena na světě Ambeiru, kde se odehrává série knih s gotickou atmosférou. Sem tam se objeví znak knihy, ale hlavně jde o nelineární příběh, kde musíš postupně rozluštit, co se doopravdy děje, kdo je tvůj nepřítel a jak se z toho všeho dostat. Prochází se místnosti, řeší se hádanky, hovoří si s dalšími postavami a sbírají se předměty. Všechno se zadává textovými příkazy — klasika z doby, kdy textovky vládly.

Hraní je pomalé a kouravé. Popis každé místnosti se píše dlouho, příkazy není vždycky jasné, jaké zadávat, a chyby v psaní či neznalost správné formulace tě pošle do slepé uličky. Nemáš mapu, paměť si musíš dělat sám. Logika některých řešení je náhodná — co funguje v jedné místnosti, v druhé zkrátka neplatí. Na konci devadesátek už byla tato forma hraní zastaralá i pro příznivce textovek.

Co si ji drží při životě, je právě ta nejistota. Nevíš, co tě čeká, a když se ti přece jen podaří rozluštit něco z děje, máš pocit, že jsi odhalil tajemství. Svou dobu byla ambiciózní — pokus převést komplexní literární svět do počítače, aniž by to bylo jen krmítko na gombíkový klik. Dnes je ale zastaralá nejen technicky, ale i v designu, který předpokládá, že máš pět hodin času a trpělivost puritána.

Pokud miluješ původní Zork nebo Adventuru v plné kráse, máš chuť se bezradně brodit tmavou místností bez světla a řešit hádanky bez logiky, můžeš si ji zahrát v prohlížeči. Pro ostatní je to spíš historická podívaná než zábava — kuriozita z doby, kdy se o UX příliš nepřemýšlelo.