Fisher-Price - Firehouse Rescue

Fíha, takže tohle je Fisher-Price hra. Když jsem ji pustil, čekal jsem spíš něco pro děti, co klikají na barevné zvířátko a poslouchají písnečku. Místo toho jsem dostal logickou závodní hru z roku 1988, kde se skutečně hraje — ne jen tak pro legraci.

Jde o záchraně hasičů. Řídíš hasiče přes různé úkoly, které musíš vyřešit správným pořadím a v čase. Nejde pouze o to dostat se z bodu A do B; musíš sbírat předměty, odemykat dveře, překonávat překážky. Svět je jednoduchý, kreslený, ale má svoji logiku. Cada úroveň je vlastně malý puzzle, kde řád akcí a načasování rozhodují.

Hraje se z pohledu shora dolů. Ovládáš postavu pomocí šipek — klasika z devadesátek. Není to akční rozběh, spíš pomalé přemýšlení. Narazíš na zamčené místnosti, na předměty, které musí být sebrány v určitém pořadí. Pokud jdeš špatně, vrátíš se na začátek úrovně. To brání zběsilostem a nutí tě plánovat. Čím dál, tím složitější se skládanka stane — ne kvůli obtížnosti ovládání, ale kvůli logice. To je právě to, co dělá hru zajímavou i po třiceti letech.

Padesát procent šarmu leží v tom, že Fisher-Price si věřil a neuctíval „dětské" jako záminku pro nuda. Animace je skromná, zvuky minimalista, ale funkční. Hra nezabíhá do baletu s hudbou a blikajícími srdíčky. Je to přímočaré a čisté. Zároveň ale hra zestárla svým tempem — dnes bys po ní mohl čekat modernější design nebo alespoň větší vizuální zpestření.

Dnes si ji zahraju v emulátoru během čtyř piv v pátek večer. Není to zábava na příště se koukat, ale když ti zbyvá hodinu a chceš si zahrát něco s hlavou vypnutou i naopak, tohle sedí. Je to jako starý Sokoban — prostý, funkční, bez výmluv. Pro každého, kdo vyrůstal u DOS boxů, to bude nostalgie. Pro ostatní může být zajímavá právě tím, jak se hry dělaly, když nikomu ještě nebylo jasné, co se s domácími počítači bude dělat.