BattleStar 2

Když se v devadesátkách potkaly arcade střílečky s počítačovou polotavností, vznikala z toho často zvláštní galimatyáš. BattleStar 2 je jedním z těch her, které vypadají jako zajímavý nápad, který se někde ztratil mezi tím, jak se ho programovalo.

Jde o arcade sshootup na motivy vesmírných bitev, kde pilotujete loď a střílíte na nepřátele přiletávající ze všech směrů. Nic převratného — takových her bylo v osmdesátkách a devadesátkách tisíce. Výzva spočívá v tom, že si nemůžeš vybrat, která hra je kterou. Výrobce ani přesné žánrové zařazení už historické záznamy neuchovávají, takže pracuješ s tím, co vidíš: DOS, pixelová grafika v rezolučních limitech doby, a jednoduchý princip — přežít vlny nepřátel, sbírat upgrady, pokračovat dál.

Hraní je jednak příjemné jednoduchou logikou, jednak frustrující tím, jak se hra rychle přeplní entitami a tvůj střelný výkon vůči jejich počtu působí marně. Pohyb loďky je pomalý, zpoždění mezi stisknutím klávesy a reakcí na obrazovce znatelné. Nejde o game feel, jaký znáš z legendárních sérií; spíš to cítíš jako hru, kterou někdo naprogramoval podle návodu, nikoliv z vášně. Obránce pak rychle ztrácí zájem, když sedí chvíli u stejné úrovně a zkoušet znovu a znovu se mu nechce.

Zajímavost spočívá právě v té zapomenutosti. BattleStar 2 není špatná hra — je to hra bez osobnosti, která se vrátila z mrtvého ledajako. Nezanechala v žádné kolektivní paměti stop, byla jen jedním kusem mezi tisícovkou jiných nápadů, z nichž rozličně vyzrál Asteroids, Super Zaxxon nebo pozdější Cave shmupy.

Hraje se ji dnes spíš z nostalgie nebo pokud sbíráš zajímavostmi z doby, kdy se veškerá kreativity dostávala do příslušenství a periferií počítače. Grafika je typická pro DOS — drobné pixely, málo barev, zvuky jako z repráku před dvaceti lety. Pokud ti dělá radost právě tento specifický estetic, zahrát si ji v emulátoru není od věci. Jde o dvacetminutový zážitek, nikoliv o hru, kterou si budeš pamatovat za dva měsíce.