Ballyhoo

Kdysi dávno v textovém adventuru nebylo řešení logické, ale spíš magické. Ballyhoo z roku 1986 je živým důkazem — interaktivní fiction od vydavatele Infocom, který si řekl, že by mohl napsat textovou hru o cirkusáckém světě a jeho tajemstvích.

Jsi návštěvník cirkusu, co zůstal v areálu přes noc. Kolem tebe se motají konjní cvičitelé, kouzelníci a průvodcové, na jedné straně stojí šapitó, na druhé srub s manekýny a neznámé místnosti skryté v trávě. Něco tu voní na tajemství a tvůj cíl je jednoduché — prozkoumat, ptát se, sbírat nálezy a postupně rozkrýt, co se opravdu v tomhle podivném místě skrývá. Je to klasická textová adventure s příkazovým řádkem — píšeš akce, hra ti odpovídá.

Hraní je pomalé a frustrující. Musíš hádat správné sloveso a předmět, komunikace s NPC postávami je jako rozhovor s kostrou — nudné a vykřičené. Inventář si pamatuješ sám v hlavě, protože hra ti ho nedá přehledně vypsat. Řešení často nejsou intuitivní; hledáš rozpačitě, páč autor si představoval jinou logiku než ty. Spoustu času strávíš tím, že zkoušíš, co hra vůbec pochopí. Přesto — a to je kupodivu na věci zajímavé — se v tom snaž a pozvolna tě to chytne.

Ballyhoo je typ adventury, která se dnes hraje spíš z nostalgie a studia než z opravdové zábavy. Infocom vyvinul svůj jazyk ZORK a vytvořil tu dobu dominantní edutainment — hry, co měly atmosféru knihy, kterou si sám čteš. Ballyhoo má rozumný rozsah, není to maratonská sesedačka, a svět cirkusu je originální téma, které se nevidí často ani dneska.

Pokud tě zajímá odkud se berou textové adventures a jak to v nich cvakalo v osmdesátkách, Ballyhoo stojí za chvíli. Není to nejlepší Infocomovka (ta je Planetfall nebo Zork III), ale je autentické, zvesela zmateně a staromódně okouzlující. Zahrát si ji dnes v prohlížeči je bezboleční — máš ji pod nohou, nemusíš ji kupovat na disketě za tři sta korun.