The Count

Vampire, který počítá své zlaté mince — a pak si jich najednou není jistý. The Count z roku 1981 je jednoduchá, k neuvěření upjatá logická hra o tom, že někdo vám zmateně ukradl peníze a vy musíte rozlousknout, jak.

Hraje se to jako puzzle v tahu — stojí před tebou mřížka, kterou plníš podle logických pravidel a indicií. Nejde o grafiku (ta je minimální) ani o střílení či běhání. Jde o to, aby ses zamotal do vlastního rozumování a pak se z toho nečekaně dostudubil ven. Správná odpověď na jednu věc vypukne z důsledků všech ostatních. Hra ti dá čas na přemýšlení, bere tě vážně.

Ovládání je průchod seznamem, výběr, potvrzení. Nic složitého. Ale když jsi se mýlil a vrátíš se ke své logice dvě kola zpátky, hraješ vlastně sama se sebou — a to hra ví. Není zde žádný čas, žádný skóre, žádný tlak kromě vlastního studu.

V devadesátkách, když se hernímu průmyslu vyplácelo dělat věci rychle a hlasitě, existovaly i tyhle svérázné kusy. The Count patří do stejné rodiny jako například Mastermind — je to hra čisté logiky bez vábení. Dnes znějí zastarale, ale nikoliv špatně. Pouze zcela jinak.

Pokud tě láká starý druh myšlenkové zápasu bez grafiky a zvuků, pokud máš rád věci zredukované na podstatu, The Count stojí za chvíli. V prohlížeči si ji totiž můžeš zahrát, aniž bys instaloval cokoli. Je to jako stará sudoku v počítačovém balíčku.