Fly

Ovládáš létavici opici. Ano, opravdu. A při každém pokusu ji poslat někam smysluplného se rozpustí v pixelech jako ranní mlha. Fly z roku 1984 je simulátor, který by měl být vědecký, ale chová se jako případ pro neurolog.

Jde o pokus fyzikálně korektního létání — tři rozměry, setrvačnost, odpor vzduchu, všechno to. Tvá opice musí dosáhnout cíle někde v prostoru, a to ne tak, aby prudce zkolabovala jako kváskový had. Ovládání funguje na principu tahu a otáčení, což vypadá elegantně na papíře. V praxi se často cítíš, jako bys řídil těsto.

Grafika je čistě wireframe — bělavé linie na černém pozadí, krychle a čáry místo světa. Pár postaviček ukazuje, co se děje (nebo spíš co se nehodlá dít), a zvuky jsou minimální, takže slyšíš hlavně ticho předchozího selhání. Hardware z osmdesátek to zvládal bez potíží, ale právě to je problém — hra je tak jednoduchá a přesně fyzikálně simulovaná, že vás překvapí, jak málo zábavná je téměř dokonalá realita.

Fly je pozoruhodný zejména jako artefakt — zajímá-li tě, jak vypadala počítačová věda v době, kdy se všichhnám zdálo, že třídimenzionální lety budou hit. Není to smutná hra, jen nudná. Bez příběhu, bez cíle, jen fyzika a tvoje spálené nervy. Dnes jde spíš o historickou kuriozitu než o zábavu.

Pokud máš čas a chuť na experimentální počítačovou simulaci z dob, kdy byla grafika věc čistě matematická a hraní znamenalo přemýšlení — Fly existuje a čeká. Ale varuju: fyzika je tvůj jedinou společník, a ta není nijak poskvrnená emocemi nebo milosrdenstvím.