Macadam Bumper

Bumper auto se vznáší nad asfaltem, jako by nic nevážilo, pak se sune do překážky a padá jako cihla. Macadam Bumper z roku 1987 je podivná směsice — částečně simulátor řízení, částečně arkádní houpačka na kolech, kterou byste na první pohled spíš čekali na bazaru mezi pinbally.

Sedíte za volantem malého vozítka a máte za úkol projet co nejdéle bez pádu z kraje obrazovky. Trať je jednoduchá, často jen sinusoida jdoucí dolů, obklopená bezpečnostní bariérou. Máte brzdu, plyn a řízení — tři věci, které se chovají svérázně. Auto se chvěje a poskakuje, jako by mělo místo tlumičů nainstalované péro, a každé sjetí do větší díry vás vysadí metr vzhůru. Není to zlý fyzikální model, spíš důmyslně vychytaný, aby se hra nechovala jako klasické arkádní pseudořízení typu Spy Hunter.

Grafika je klasická počítačová — pixelované autíčko z ptačí perspektivy, jednobarevné pozadí, pár jednoduchých detailů na trati. Zvuk je omezený na pípnutí a bublavé zvuky akcelerace. Návrhář si zřejmě říkal: když už se budeme tvářit jako simulátor, alespoň to bude jednoduché na oko. Ovladatelnost odpovídá době — platforma nemá moc výkonu, tak se hra neodvažuje na nic divokého. Svým způsobem to funguje. Chvíli je to zajímavé, pak monotónní.

Macadam Bumper byl spíš technickým cvičením pro nadšence — experiment, jak se chová fyzika při takto primitivních prostředcích. Nikdo o něm dnes moc nemluví, protože není dost vtipný ani dost těžký. Je to prostě střední cesta, kterou nikdo nechce.

Pokud máte chuť na starou počítačovou kuriozitu bez ambicí, zkuste si to v DOSBoxu. Na patnáct minut vás zabaví. Víc ani reálně není potřeba.