Krogle

Když jsem si poprvé spustil Krogle, čekal jsem něco mezi pinballem a bowlingem. Místo toho jsem se ocitl u hry, kterou nikdo pořádně nezaklasifikoval — a to ji nezvladatelně zajímavě charakterizuje.

Krogle z roku 2001 je v podstatě digitální simulace tradičního německého bowling-like sportu. Stojíš u házecí čáry, vidíš před sebou dráhu s kuželkami a tvůj úkol je jednoduchý: vrhu míč a snaž se jich shodit co nejvíc. Fyzika je základní, ale funkční — míč se valí, kuželky létají, body se počítají. Hra se hraje na procházku přes lehké menu s minimální grafikou, spíš jako digitální simulátor nežli jako zábavní software se spielem.

Ovládání je přímočaré: natočíš kuřecí těleso, nastavíš sílu a úhel, a jdeme. Bez přepychů, bez animací, která by tě zdržela. Dráha se chová rozumě, kuželky mají váhu, chyba je vidět hned. Některých braní se podaří zasáhnout ideálně, jiných zneužiješ blbě — a víš přesně proč. Tenhle okamžitý feedback je to, co hraní drží bei věci, i když grafika je spíš nástinná.

Krogle není hra, kterou bys hrál po dobu tří let. Je to spíš zvídavá zkušenost z časů, kdy se autoři pokusili digitalizovat fyzický sport bez zbytečných efektů. Zestárla fyzickou přesností spíše kladně — nešla módně starým technologickým cestičkám, prostě si hraje sama se sebou a žádá od hráče pozornost, ne účastenství v hollywoodském spektáklu.

Dnes si Krogle zahraješ, když chceš něco jednoduchého bez duševní zátěže, nebo když tě zajímá, jak se tvůrci vypořádali s fyzikální simulací bowlingu v době, kdy byl HTML ještě mládenec. Není to hra na počkání v ordinaci, ale ani záměrně nudná. Prostě je tam.