Soccer

Když si v roce 1994 zasedneš k počítači a chceš si zahrát fotbal, máš před sebou jednoduchou volbu — a Soccer ti ji hned vzít chce. Pixel art čeká v klidu, pole se rozprostírá v nadhledy, která ti připomene, jak to zkoušeli dělat všichni ostatní v té době. Nic víc, nic míň.

Je to taktická česká fotbalovka o desítku let starší, která se zaměřuje na řízení celého týmu a půlčasové strategii. Postavíš si sestavu, vybeš si tým, a pak se díváš, jak se tvoji hráči honží za míčem pod tvým dohledem. Grafika je primitiv, jak to v raných devadesátkách bývalo — postavy se plazí po hřišti jako plastové figurky na tužkovém papíře.

Hraní samotné je zdlouhavé. Pohyb je pomalý, rozhodování hraničí s nuceným čekáním a fotbalová logika si dělá, co chce. Hráči neinkrčují, kdy mají běžet, a výsledky se generují spíš podle čísel na papíru než podle toho, co vidíš na obrazovce. Když se ti podaří dát gól, neví ani ty, ani počítač, jak se to stalo přesně.

Soccer se dnes snadno zabavuje jako záznam z doby, kdy se počítačový fotbal teprve rodil z nesmělých pokusů, jak emulovat sport na třístupňovém procesoru. Čeští autoři se pokusili, to ano, ale čínská konkurence a později Sensible Soccer či FIFA to dělali líp a rychleji.

Zahrát si ji dnes znamená víc turismu do minulosti než zábavě. V prohlížeči si ji odpískneš za chvíli — a to je i to nejlepší, co se jí mohlo stát.