Fly8

Letím v prostoru, který nemá horní ani spodní okraj, a můj jeden pixel hluboko pod střechází do lesa stromků složených z jiných pixelů. Fly8 není simulátor, kterou byste čekali na svém 386 nebo 486. Je to něco divnějšího — pokoušet se ovládat letadlo v tří-dimenzionálním světě, kdy grafika zabírá jednu čtvrtinu paměti a zbytek si musí geniální programátor nějak poradit.

Jedná se o letovou simulaci v pravém slova smyslu, kterou vydala společnost neuvedena (či byla freeware projektem) na počátku devadesátek. Cílem je vzlétnout, létat kolem různých překážek a zvládnout průlet mezi objekty v krajině. Není tu příběh, není tu kampáň — je tu čista mechanika letu, střídání perspektiv a pocit, že právě pilotujete něco, co je skutečně v tom prostoru a ne jen animka na obrazovce.

Fly8 se hraje skrz klávesnici a otočení joysticku. Letadlo se ovládá jako letadlo — ne jako křídlo, co se pohybuje po dvourozměrné ploše. Klopidla, vztlak, tlak, sklon. První minuty jsou příšerné — zkroutíte se do stromu nebo padnete do země. Pak se do toho dostanete. Grafika je čistě drátový model bez vyplnění, což znamená, že vidíte skrz krajinu; výhod je, že to jede hladce i na starších strojích a krajina se vygeneruje procedurálně. Měřítko je divné — někdy letíte nad vesnicí, jindy se cítíte velkostí mouchy.

Fly8 nebyla revolucí. Existovaly lepší simulátory jako Falcon nebo Microsoft Flight Simulator. Ale v roce 1993 byla Fly8 něco jako domácí experiment, který se nahrál do BBS nebo sidů. Měla své fanoušky, kteří ji milovali právě pro tu podivnost a čistotu — žádné menu, žádné hlášky, jen ty piloti bez tváří sedí v kokpitu a léčí si to s gravitací.

Dnes sedne těm, co si chtějí vzpomenout, jak se programovalo pro DOS, a těm, co milují nerdy simulátory bez lesku. V prohlížeči se její ducha jen stěží chytit — potřebuje DOSBox a ten správný joystick na počítači, kde vám svítí zelený monitor a HDD vydává zvuky jako startér na mrtvém autě. Ale když se vám to povede, uvidíte, jak originální a bláznivá byla tato éra.