Air Bucks

Nemůžeš si koupit dům, nemůžeš si dovolit letenku do Paříže, ale můžeš si koupit letadlo bez velkých problémů. Air Bucks tě postaví do pozice podnikatele v letecké přepravě, začínajícího s hrstkou letadel a snícího o globální flotile. Toto není hra, kterou by si domů vzal pilot—spíš ju beroucí účetní.

Je to stratego-simulátor z počátku devadesátek, kdy se simulovalo skoro všechno, protože to působilo exoticky. Usadíš se u virtuálního stolu a přemýšlíš, kde koupit letadla, jak je pojistit, jaké trasy otevřít, komu prodávat letenky a jak se vyhnout bankrotu. Nejde o grafiku jako u akčních her—jen tabulky a text, kterému buď rozumíš, nebo ne. Všechna data jsou čísla, ceny, kapacity, zisky.

Hraješ přes menu, klikáš na možnosti a zadáváš čísla. Koupíš letadlo, nastavíš kapacitu, ocenís letenky, čekáš měsíce, podíváš se na zůstatek. Je to meditativní, skoro hypnotizující—chvíli se nic neděje, pak se ztratíš v rozpočtech a najednou zjistíš, že tam sedíš tři hodiny. Ale nepumpuje ti to adrenalin, protože nikdy nevíš, zda to děláš správně, dokud nevidíš, že ti peníze krvácejí. Do té doby je pozdě.

V devadesátkách měli hráči hlad na simulátory. Když se v Semafor Rallye něco vymklo, bylo co všechno ladit na motoru. Air Bucks hrál stejnou hru—byl to experiment, testovací pole. Dnes se jím nikdo nezabývá, protože ekonomické strategické hry se vyvinuly v něco, kde vidíš, co se děje, kde ti hra aspoň něco povídá.

Když si to dnes spustíš v prohlížeči, čekáš animaci, zvuk, nějaký záblesk života. Místo toho dostaneš vybledlé sloupce a věty rovnou z nájemní smlouvy. Je to jak číst deník zápasícího podnikatele, který skončil na cáru papíru a nudou. Ale pokud miluješ číst tabulky a počítat čísla v hlavě, nebo chceš vědět, jak se hrálo, když grafika neexistovala, Air Bucks je fascinující relikt. Pro všechny ostatní zůstane tím, co je—skoro zapomenutou odpovědí na otázku, kterou si už nikdo nekládá.