arkanoid by Claudio Bazzan (MS-DOS)

Míč se odrazí od pálky, prolétne řadou cihel a spadne do propasti. Začínáš znovu. Arkanoid od Claudia Bazzana z roku 2001 je neskutečně jednoduché pojetí klasického žánru — a právě v té skromnosti tkví jeho kouzlo i bolest.

Nejde o žádnou revoluci. Ovládáš pálku, která se pohybuje po spodní hraně obrazovky, a tvým úkolem je odrážet míč tak, aby postupně zničil všechny cihly v horní části hrací plochy. Když se jich zbavíš, posouváš se na další level s jinou konfigurací. Základní vzorec, který funguje od Atari přes Commodore až do nového tisíciletí.

Tenhle konkrétní port má ale své zvláštní kouzlo. Grafika je primitivní — jednobarevné cihly, jednoduchý míč, pálka bez větších detailů. Zvuk se omezuje na pípnutí při zásahu a při ztrátě míče. V DOSovém prostředí to vypadá jako něco, co by mohl vytvořit amatér na základní škole — a nejspíš je to v podstatě pravda. Ovládání je elegantně jednoduché: šipky na klávesnici, a hotovo.

Obtížnost roste spíš pozvolným přidáváním cihel a jejich rozmístěním než akcí typu power-upů či speciálních efektů. Hraní je proto meditativní, místy až nudné, když se míč odráží skoro bez tvého přičinění. Nenajdeš tu ani výpravnost Arkanoidů z osmdesátých let s jejich zdobením a příběhem, ani moderní ozvláštnění, které by hru dnes oživilo.

Přesto — anebo právě proto — se tahle skromná hra hodí přesně na to, k čemu vznikla: relaxační zábava pro občasné hraní. Není to nezaměnitelná klasika jako původní Breakout, ale ani to není něco, co bys přehlédl. Je to poctivá práce odpovídající své době a platformě.

Zahrát si ji dnes můžeš v DOSBoxu nebo v prohlížeči přes emulátor. Nebude to ten zážitek, na který vzpomínáš z devadesátek, ale jako drobná zábava na pár minut — když chceš vypnout mozek a jen reflexivně odrážet míč — to vyjde.