Alien River

Ukazatel na táhlý plný čtverec uprostřed obrazovky se rozhoduje, co bude dělat. Střílí — nebo spíš pokouší se střílet — do řeky, která se valí v černé řadě pixelů jako zmrzlá lávová tekutina. Tím je Alien River v kostce: minimalistní střílečka z doby, kdy se grafika měřila na jednotlivé body a přesnost byla věc programátora, ne designérské vize.

Jde o jednoduchou záležitost. Sedíš na dně obrazovky, nepřítel — to, co se válejí tou řekou — se pohybují shora dolů. Střílíš, oni střílí na tebe. Životy se počítají, skóre roste, úrovně se mění. Bez příběhu, bez trika, bez okolků. Takové ty hry, co se vejdou do paměti MS-DOSu bez remcavé instalace.

Problém? Mechanika je taková druhořadá. Nepřítele trefiš, skvělé — ale ty střely jsou pomalé, nebo spíš terč se hýbe s takovým tonem, že se střely zdají pomalé. Ovládání funguje, ale chybí mu reaktivita, která by hru udělala strhující. Místo toho si připadáš, že střílíš střelami z huby starého vrahu zatímco čekáš na autobus. A to už je dvacet minut.

V průběhu devadesátek se takové hry hrály — proč ne, je to pasivní zábava na chvíli, když tvůj 386 nemůže nic lepšího. Alien River patří do třídy titulů, které nějak existovaly, nějak se těšily — ty si třeba pamatuješ, i když si nejsi jistý, jestli si je pamatuješ opravdu nebo jen sníš. Vizuální styl je věcí doby: jednobarevné pixely, absentující zvuk (nebo velmi tichý), absence jakékoli scenérie. Tím vším se drží v paměti jako něco, co mělo být, ale nemělo.

Dnes? Pokud chceš prožít atmosféru raných střílečka na počítač, pokud si chceš zahrát něco, co má sílu jednoduchosti bez hloubky — Alien River existuje. Není to špatná hra. Není ani dobrá. Je to hra, která se stane součástí tvé paměti jako pozadí v čekárně zubaře. Chvíli tě zabere, pak zapomeneš, že jsi ji vůbec hrál.