Rostov

Někdy si stáhneš nějakou neznámou věc z diskety, pustíš ji a ani nevíš, jestli s ní něco trvalo bude. Rostov je přesně taková: pointu-and-click dobrodružství ze devadesátek, kdy se tvůrce rozhodl, že Česko potřebuje vlastní adventuru, a skvěle se to povedlo.

Jde o klasickou point-and-click adventuru z roku 1997 pro DOS. Hraješ průvodce po ruské ikoně, která se ztrácí v nějakém nuzném městě — otázka není jestli ji najdeš, ale jak složitě to bude trvat. Hra je v češtině, což bylo tehdy exotickou raritou, a tahle lokalizace má tu vůni domácího projektu, kde si dev řekl: „Uděláme to jinak než západní produkce."

Hradeníčku se klikne, kurzor se přidvihne nad věc a už víš, co se stane — nebo ne, protože Rostov tě občas překvapí. Nemáš tu mapu s ikonami, nemáš inventář vyskakovací v pruhu. Místo toho si pamatuješ, kde co je, a když si vezmeš věc ze scény, zmizí. Hra nemá přehled, vyžaduje pozornost a paměť. Hraje se jako křížení Point-n-Click se starou textovkou — někdy musíš hádat, co s nalezeným předmětem, a chybovat bez bázně.

To je právě to, proč si jí pamatujeme. Rostov není slavný, nemá kultovní status, ale má si to zadělal sám. Grafika je pixelovaná, melodie na SoundBlasteru spíš než hudba, dialog se čte bez hlasu — a přitom se krčíš nad klávesnicí, protože tě zajímá, co se stane dál. Není to polished westovka, je to české řemeslo.

Komu v tom čase takhle výrazné češtině promluvila? Každému, kdo nechtěl číst návody k Loom nebo Kings Quest, protože angličtina nebyla přirozeně. Dnes se Rostov hraje spíš pro kuriozitu a pocitu: to si někdo v České republice v devadesátkách řekl, že naprogramuje adventuru, a udělal ji. Nehleď na grafiku — sleduj, jak to myslí.