Pick 'n Pile

Kdo by čekal od názvu Pick 'n Pile něco víc než skladování, bude zklamaný. Hra, kterou v roce 1990 někdo v DOSu naprogramoval, se totiž chová jako demoliční firma, která si říká vzdělávací puzzle. Vezmeš si bloky, skládáš je, čekáš, až spadnou. Znuděně sleduješ, jak se zhroutí. Znovu to dělá s dalšími bloky.

Princip je přímočarý jako hrací deska z padesátin. Na hřišti leží různobarevné kostky a hranolky v náhodné kombinaci. Tvůj úkol: odebírej je tako, aby zůstaly stabilní, nebo je seřazuj do řad, aby zmizely. Je to křížení Tetrisu s Jenga, akorát bez napětí prvního a bez fyziky druhého. Skóruju za každý odstraněný blok, a čím déle hraju bez pádu konstrukce, tím mi rostou body.

Mechanika je prostá až nemilosrdná. Označíš si blok, on bych zmizel, a zbytek padá dolů podle základního zákona. Občas se zastaví ve zbytku hromádky, občas se celá věc sype. Ovládání pracuje spolehlivě, grafika je základní — tedy černý roh s barevnými obdélníčky a číslicí skóre dole. Zvuk minimální, skoro žádný. Hra tím pádem připomíná něco mezi výukový software a hernu, která nechce odvádět tvoji pozornost. Je v tom určitá přitažlivost pro středně velkého řešitele, pro kohokoliv s trpělivostí a chuťí na třídění. Jenže trpělivost v jednoduchém puzzle vybere všechny energie rychleji než akční vyobrazení.

Pick 'n Pile zapadá do kategorie her, kterou čas posunul na okraj. V devadesátkách, kdy šla logika nahoru a dolu, měla svoji publikum — školáky na hodinách informatiky a všechny, co hledali klidný relax bez emocí. Dnes vypadá jako školitel softwarových inženýrů nebo vzor pro indie vývojáře, jak dělat hry bez efektů. Nic v ní nepřekvapí.

Pokud máš rád jednoduché hlavolamky bez zbytečnosti a vzpomínáš si, že tyhle věci tě kdysi bavily, můžeš si ji otevřít v DOSboxu. Ostatní ji ignorují. Je to čestná hra, která ví, co je a není snaživá. Ale snaživá není ani trochu.