A Journey Into Xanth

Když si vezmeš něco, co by mělo být pointou hry, a udělej z toho utrpení, máš recept na frustraci. Journey Into Xanth je založená na Piers Anthonyho světě, plném zvláštních zemí a podivných tvorů, ale samotná hra tě neustále tlačí směrem, kterým se jít nechceš.

Jde o textovou adventuru zasazenou do fantasy světa Xanthu — podobné Floridě, která ale existuje ve vyšší dimenzi a plní se magií. Cíl je prostý: prozkoumat svět, sbírat věci, řešit hádanky a postupovat dál. V teorii by to mělo být magické. V praxi strávíš půlku času hálejícího se po mapě bez vágního ponětí, kam máš jít nebo co se od tebe čeká.

Hra má na tom všem vinu sama. Popis lokací ti Sometimes prozradí všechno potřebné, jindy ti dá absolutně nic. Zásady světa nejsou jasné — co je interaktivní, co není. Některé hádanky vyžadují, aby sis zapamatoval nejasný Detail z věty, kterou ses snadno mohl přehlédnout pět minut zpátky. Pokud se vrátíš na místo, kde byl předmět, a není tam, nejsi si jistý, jestli jsi si ho já vzal, nebo jestli je to jen selhání parseru. Textová adventura bez shovívavosti a bez hry je jen drzá opakující se čtení.

V devadesátkách to bylo běžné — hodně textovek bylo nemilosrdných, parséry byly capricious a autory to zjevně bavilo. Xanth měl alespoň ambici být něčím víc než testování tvé trpělivosti, ale ambice nestačí. Zbývá ti pocit, že hra tě chce překonat, ne pobavit.

Dnes má smysl si ji zahrát, pouze pokud čekáš na zubaře a mášphone s připojením — čistě jako kuriozita. A jestli si ji pustíš v prohlížeči, dej si věci na papír. Nebo si vem walkthrough a hrů si radši užívej bez archu frustrace.