Pac PC

Pac-Man se vrátil domů. Ne do automatů, ale do počítačů devadesátých let, a ve své jednoduché podstatě je stejně návykový jako vždycky. V Pac PC ovládáš kulatou žlutou postavu, máš před sebou bludiště a jediný cíl: sníst všechny tečky dřív, než tě sežerou duchové.

Ovládání je archaické — šipky nebo WASD na DOSu, nic víc není potřeba. Rychlost, s jakou musíš reagovat, když se ze tří rohů blíží Blinky, Pinky a Sue, ti vytěsní z hlavy všechno ostatní. Nejde o grafiku ani o zvuk. Jde o paniku a čistou logiku. Kudy se vydáš? Doleva, doprava, nahoru, dolů — a vždycky o sekundu později, než by bylo potřeba. Když sebereš energetický pellet, duchové se dají na útěk a ty si můžeš dovolit chvilku agrese, jenže pak se všechno vrátí do starých kolejí a začíná se nanovo.

Obtížnost roste tak postupně, že si skoro nevšimneš, kdy hra přestala být přívětivá a začala být surová. Čtvrtý, pátý level — a najednou vidíš, že nejde o náhodu ani o štěstí. Zůstává ti jen paměť na to, kudy duchové chodí, a reflexy. Sbírání teček je skoro meditace, do které pořád zasahuje napětí.

Pac PC patří mezi hry, o kterých se mluví jako o klasice, ale které nikdo nehraje. Je to chyba. Ne kvůli nostalgii — klasika není jen o tom, že něco vypadá staře, ale o tom, že to stojí na něčem základním. Tahle hra má pořád dost síly na to, aby tě u počítače udržela třicet minut, aniž bys to zaregistroval.

V prohlížeči si ji spustíš bez problémů. Nehledej tu 3D grafiku ani příběh. Přijď si pro pocit z doby, kdy hra znamenala čistou soutěž se strojem bez jakýchkoli výmluv. Dá ti to pak víc, než by se na první pohled zdálo.